O nás

Historie konické knihovny 

Napadlo vás někdy, kolik generací už prošlo konickou knihovnou? Stáří konické knihovny je už úctyhodné. Budeme-li za počátek knihovnictví v Konici považovat založení čtenářského spolku, potom už si zde lidé půjčují knížky přes 150 let! A to možná tento údaj není úplně přesný, neboť jak zaznamenal konický historik Jaroslav Pinkava: "Knihy se v Konici půjčovaly už od roku 1840. Zasloužil se o to vzorný učitel Věnceslav Tauber a po jeho smrti v této záslužné činnosti pokračoval jeho zeť, učitel Karel Smékal."

Ale vraťme se k původnímu údaji, protože roku 1863 založili přátelé slovanské četby v Konici, vedení myšlenkou šíření vzdělanosti a smysluplné zábavy, čtenářský spolek. Vznik spolku spadá do období celkového národního oživení a všestranné obnovy spolkové činnosti. U zrodu čtenářského spolku stáli pánové Karel Příza - velkostatkář v Konici, Josef Hampl - starosta města, Vilém Vlach - radní, Jan Burian - starosta Jesence a Josef Štafa - starosta Laškova. Předsedou spolku byl zvolen Karel Příza. Spolková místnost, kde se půjčovalo, byla v objektu velkostatku, půjčovním dnem byla neděle. Základní knižní fond i přírůstky pocházely z darů osvícených členů spolku, mezi nimiž historie nezapomněla na děkana Fr. Vodičku, nadučitele K. Smékala, obchodníka J. Svobodu, učitele J. Látala, notáře Dr. F. Wernera a později i Dr. F. Karafiáta. V roce 1867 spolek vlastnil 103 svazků, o rok později jich bylo 163.

Dá se říct, že činnost spolku se zdárně rozvíjela a časem opadla i počáteční ostýchavost a nedůvěra obyčejných lidí a čtenářů přibývalo. V roce 1870 čítala spolková knihovna již 300 svazků rozmanitého obsahu a s potěšením se v té době uvádělo, že knihovnu pilně využívá i školní mládež. Zároveň se však apelovalo na dospělé občany, aby se zasazovali o rozkvět knihovny a byli tak příkladem svému potomstvu.

Při čtenářském spolku se velmi záhy vytvořil i pěvecký kroužek, který vedl tehdejší ředitel školy Bartůněk a v roce 1897 byl oficiálně ustanoven i divadelní odbor. Jeho činnost byla velmi bohatá, přispívala k popularizaci kultury a vzdělanosti a pro spolek byla i finančním přínosem pro nákup nových knih. V roce 1909 se uvádí, že spolek vlastnil 665 svazků a v roce 1911 již 995 knih.

Další údaje o činnosti čtenářského spolku jsou již sporadické až ojedinělé. Podle nich činnost kolísavě vzkvétala či stagnovala - půjčovní místnost se přestěhovala z velkostatku do Živnodomu. Poslední záznamy uvádějí, že za války zcela ochabla - nebylo ani petroleje na svícení". Záznamů z doby po 2. světové válce je ještě méně. Roku 1960 se knihovna přestěhovala do zámku a knihovníkem byl ředitel školy Vilém Klemsa. Počty svazků se již v kronikách neobjevují, uvádí se, že je jich "velký počet" a to zábavných i odborných a pravidelně se doplňují.

Městská knihovna v Konici sídlí tedy už mnoho let v prostorách zámku. Původně rozlehlé sály se postupem času dokonale zaplnily regály plnými knih. Knihovna prošla v devadesátých letech zásadními organizačními změnami. Přestala být součástí Městské knihovny Prostějov a po reformě přešla pod Městské kulturní středisko Konice a začala být metodicky samostatná. Dokoupilo se spoustu nových knih, zvláště z doporučené četby, které v knihovně chyběly. Ve fondu je přes 12.000 svazků a knihovna odebírá 17 druhů periodik. Každoročně evidovaný počet čtenářů je stabilní a pohybuje se kolem čísla 450 a stejně jako v počátcích knihovnictví tvoří převážnou část čtenářů školní mládež, následuje nejstarší generace a zaostává generace střední. Dnes umožňuje knihovna také přístup na internet. K dispozici jsou dva počítače a tiskárna. V průběhu celého školního roku jsou pro děti připravovány literární besedy, akce a soutěže.

Tito malí čtenáři jsou velmi podobní těm, kteří si začali přicházet půjčovat knížky už před těmi 150 lety. Jen jim přibylo více techniky a moderních prostředků.

Knihovna si prošla různými obdobími, podporovala národní sebevědomí, tvořila morální odkazy, šířila vzdělanost a snad i v elektronickém věku přetrvá pro další generace.